Všeobecně o pěstování leknínů
Lekníny jsou vodní rostliny, kterým se nejlépe daří ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Podle místa výskytu můžete lekníny rozdělit na tropické a mrazuvzdorné. Rozrůstají se oddenky. Tím jak se větví, vytvářejí různé pletence, a nebo rostlina vytvoří silný kořen, který mohutní, jak z něho vyrážejí nové výhony. Ukotveny jsou dlouhými kořeny, kterými se přidržují pevně u dna.
Převážná většina leknínů která je v prodeji, má původ v křížencích divoce rostoucích druhů. První pokusy se šlechtěním leknínů jsou zaznamenány v polovině devatenáctého století. Přes to, že jsou z této doby záznamy o několika úspěšných pokusech, do dnešních dnů se zřejmě žádný kultivar nedochoval. Až ke konci devatenáctého století se začíná některým vytrvalým šlechtitelům dařit (Joseph Bory Latour - Marliac, Antoine Lagrange, William F. Dreer, Froebel).
Některé kultivary z této doby jsou i dnes velmi oblíbené. Především Latour - Marliac na přelomu století vytvořil více jak sto nových odrůd leknínů, které za sto let neztratily na půvabu. Naopak z kultivarů Antoine Lagrange se do dnešních dnů zřejmě nezachoval ani jeden. V dnešní době je po celém světě mnoho šlechtitelů leknínů, někteří z nich prezentují několik novinek každý rok. Celkový počet leknínů vyšlechtěných do dnešních dnů je ke dvěma tisícům.
Leknín můžete pěstovat jak v jezírku, tak v nádobě, stačí si zvolit vhodnou odrůdu. Pěstování není nijak složité, a pokud leknínu dopřejete velké množství živin, dostatek slunečního svitu, klidnou vodu a ochranu před mrazem, budete mít vytrvale kvetoucí rostlinu. Hloubka, do jaké oddenek ponoříte, závisí na tom, jaký typ leknínu jste si pořídili.
Pro trpasličí lekníny je nejvhodnější hloubka oddenku pod hladinou do dvaceti centimetrů. U středně velkých odrůd od čtyřiceti do sedmdesáti centimetrů a velké lekníny mohou být v hloubce i přes jeden metr.
Pak také záleží na tom, co od leknínu očekáváte. Pokud máte dost prostoru a umístíte leknín do doporučované maximální hloubky, listy i květy budou splývat na hladině. V případě, že rostlinu dáte blíž k hladině, růst probíhá jinak. Listy jsou pevnější a snaží se vyrůst co nejvýš, aby si vydobyly místo na slunci. Tím samým způsobem porostou i květy a budou se snažit na pevných stoncích vyrůst co nejvýše. To je velmi efektní, zvláště pokud jich kvete víc najednou . V tomto případě je třeba věnovat leknínu více pozornosti, protože přerostlá rostlina může mít tak bujné listoví, že se v něm květy zcela ztratí. Takovou rostlinu můžete zkusit ponořit hloub, nebo ji zmladit řezem. Hloubku si ostatně nastavíte po určitých počátečních pokusech sami, podle typu leknínu a místních podmínek. Vycházejte z toho, že i velké lekníny vám porostou blízko u hladiny, zatímco obráceně už to tak neplatí.
L
ekníny potřebují ke svému růstu dostatečné množství slunečního svitu, a tak jejich aktivita začíná až s teplým jarem, když už je slunce dostatečně vysoko. První listy se vynořují během května. Někdy se mohou objevit květy zároveň s prvními listy. To se stává u starších rostlin, jejichž vzrostlá poupata nestačila na podzim rozkvést a přezimovala pod ledem. Tyto květy však bývají menší a nejsou tak barevné.
Lekníny rostou přes celé léto, některé až do doby než zamrzne hladina. Kvetou po celé vegetační období a na Vaší zahradě to bude jedna z nejvytrvaleji kvetoucích rostlin.
Všechny lekníny jsou náročné na živiny, jelikož původní výskyt je v klidných vodách nížin, jejichž dna jsou plná úrodných usazenin. Proto je třeba zamíchat do těžších půd dostatečné množství živin. Ať už hnůj nebo kompost, vždy jen dobře uleželý. Příměsi nedokonale zkompostovaných látek mohou vyvolat hnilobné procesy a vytvářet v substrátu plyn, ve kterém se leknínu nebude dobře dařit. Rostlině se nebude dařit také v chemicky nevhodném prostředí. Jako výživu můžete využít speciální hnojiva, tablety nebo tyčinky, které se zapichují ke kořenům, kostní moučku apod. Samozřejmě je možné leknín zasadit přímo do dna jezírka či rybníka, pokud jej vlastníte. V tomto případě ale nemáte nad rozrůstáním leknínu takovou kontrolu a za několik let vám zaroste celé dno. Jako hnojivo lze použít také hustší bahno z rybníku. To je zcela přirozený materiál, vhodný pro úspěšné pěstování. Pokud ale chováte drahé ryby, pak si raději směs namíchejte, ať si nezavlečete do jezírka parazity nebo nemoci. Hlavně se vyvarujte vápenitým půdám, které pro lekníny nejsou vhodné. Také rašelina není příliš dobrá, vyplavuje se a vytváří příliš kyselé prostředí.
Nádoby na pěstování můžete použít jak plné, tak speciální děrované pěstební koše. Plné nádoby nepoužívejte příliš vysoké nebo je neplňte až po okraj. Lehce se stane, že se kořeny rozrostou natolik, že zcela znemožní prosakování vody ke dnu nádoby a paradoxně se ponořené rostlině nebude dařit z nedostatku vláhy. S nižšími nádobami je lepší manipulace. Vytáhnout z jezírka přepravku nebo maltovník plný bahna s přerostlou rostlinou je skutečně dřina.
Přesadit leknín doporučujeme jednou za tři roky. Při tom odstraňte staré a nahnilé části, odeberte nebo vyplavte vyčerpanou hlínu a dopřejte leknínu co možná nejvíce čerstvého substrátu. U plných nádob můžete jako první vrstvu dát samotný vyzrálý hnůj.
Pokud chcete vytvořit novou rostlinu, odřízněte některý z oddenků, který je již částečné zakořeněný. Ten se Vám rychleji ujme, protože se nemusí tolik zdržovat tvorbou kořenů. Rostlina je lehčí než voda a při zasazování nového oddenku je třeba jej usadit pečlivě nebo ho i zatížit než zakoření. Pokud bude v nádrži s rybami, tak jako vrchní vrstvu použijte zásyp hrubým štěrkem nebo kačírkem.
Nádobu se zasazeným leknínem nechte v mělké vodě, než se vytvoří několik nových listů a teprve pak ponořte do doporučené hloubky. Listy se během několika dní prodlouží a vyjedou na hladinu. Pokud měla taková rostlina i květ, tak ten rozkvete pod hladinou. Další květy se nové hloubce přizpůsobí a vyrostou až k hladině. Jejich velikost a barva ale nemusí být z počátku taková, jako na původní rostlině. Než se rostlina zase rozroste, budou menší a barva bude světlejší.
Přesazovat a sázet nové lekníny je lepší v první polovině vegetačního období, aby stihly zesílit a načerpat energii k přezimování.
Se zimováním u mrazuvzdorných leknínů nejsou velké starosti. Buď je necháme v jezírku, nebo je přeneseme domů do nádoby s vodou v nějaké chladnější místnosti. Pokud necháme lekníny v jezírku, musí být v nezámrzné hloubce. Záleží na místních klimatických poměrech a nadmořské výšce, ale mezi ledem a oddenkem by mělo zůstat ještě asi 20 cm vodního sloupce. V našich podmínkách je to přibližně půl metru od hladiny k oddenku. Trpasličí lekníny můžete vyndat a přezimovat doma, nebo je přesunout do větší hloubky a v jarních měsících je opět dát na původní stanoviště. Lekníny které jsou teplomilnější (N. Mexicana), nebo křížence tropických leknínů přemístěte do hloubky alespoň jeden metr, kde je přes zimu stálá teplota 4 stupně C. Pokud nebyly čerstvě přesazeny nebo nějak oslabeny, tak zimu většinou vydrží. Nemáte-li tuto možnost, raději je zimujte doma. Někteří pěstitelé s mělkými jezírky nechají lekníny ve vypuštěném jezírku a vše zahrnou shrabaným listím. S tímto však nemáme zkušenosti.
Pěstování leknínů je nenáročná činnost, která přináší rychlé výsledky a potěšení. Při dodržení několika zásad se budete moci těšit z kvetoucí hladiny Vašeho jezírka po celou sezónu.
Pěstování lotosů - aneb lotos, lotosy, hlízy, semena. Když je mám, co s nimi....
Lotosy jsou nádherné vodní rostliny subtropického pásma. Rostou na podobných lokalitách jako lekníny, v pomalu tekoucích nebo stojatých vodách. Nesplývají však na vodní hladině, ale listy i květy stojí na pevných stoncích vysoko nad hladinou a mohou dosahovat ke dvěma metrům výšky.
Do dnešních dnů je vyšlechtěno přibližně 800 kultivarů, a tak jako u leknínů se můžete setkat s různou velikostí, barvou i tvarem. Všechny pocházejí ze dvou původních druhů. Z červeného lotosu Nelumbo nucifera, jehož původem je jihovýchodní Asie a žlutého Nelumbo lutea ze Severní Ameriky z oblastí jihovýchodu USA.
Potřebují velmi výživnou půdu, tvořenou na dně mělkých vod naplaveninami. V půdě jsou přichyceny hlízami připomínající banán nebo spíše bílou ředkev. Jsou mělce zakořeněny ve dně a postupně se rozrůstají.
Jejich pěstování v našich klimatických podmínkách je možné, jen je třeba vyladit jejich zimování. V jejich domovině není střídaní ročních období tak výrazné a mají tak celoroční podmínky pro růst. Lotosy nejsou přizpůsobeny dlouhému období vegetačního klidu a nesnášejí zimní měsíce bez slunce..
K přezimování je třeba rostlin se silnými hlízami, které mají pro překonání tohoto období dost energie. Proto je třeba přes léto rostlině dopřát velké množství živin, prostornou nádobu a maximum slunečního svitu.
Některým lotosům se podaří vydržet i pod ledem, ale jen v oblastech kde je zima krátká a mírná, u nás především v oblastech nižší nadmořské výšky. Či musíte vlastnit odolné kutivary.
S prvním výrazným ochlazením lotosům uvadnou listy a rostlina začne znovu růst až s příchodem teplot okolo dvaceti stupňů.
Zimování v zimních zahradách také není jednoduché, neboť teplota v nich je příliš vysoká na vegetační přestávku a příliš nízká na úspěšný růst. Rostlina se snaží vyhánět listy, ale nedostatek tepla a světla - přirozeného - zapříčiňuje nízkou obranyschopnost a listy jsou rychle devastovány plísní.
Nám se osvědčilo zazimovat lotosy v místnosti s teplotou okolo 10-ti stupňů C, do které je umístíme před příchodem mrazů a počátkem března je přemístíme do vytápěného bazénu ve foliáku.
V umělých podmínkách skleníků nebo foliáků, kdy ostatní rostliny padají vedrem je lotos ve svém živlu a lačně nastavuje listy slunečnímu žáru.
Semeník - Na prvním obrázku níže je již vidět, že některá semena byla opylená. Já vidím, že tři až čtyři semena uzrají. Ostatní ne.
Na druhém obrázku - jiný semeník, je již zcela jasné, že dvě semena jsou zralá a vhodná k výsevu. (Či k jídlu, ale to se používají zelená semena. Zelené oříšky. )
Na třetím obrázku vidíme ohromný semeník, avšak žádné semeno z něj nesebereme. Všechna semena jsou "hluchá."
Rozmnožení lotosů je možné dvěma způsoby, ze semen, nebo odříznutím rozrostlé hlízy.
Rozmnožování semeny je jednodušší než u leknínů, ale...
Zde na posledních dvou fotografiích vidíte úspěšné lotosové semenáče, které dobře přezimují do dalšího roku.
Semena připomínají lískové oříšky, jejich skořápka je velmi tvrdá a pokud ji nenarušíte tak nevyklíčí. Semeno můžete přes vrcholy obrousit dokola smirkovým papírem, až se začnou objevovat světlá místa, to je ale velmi pracné. Jednoduší je zbrousit jen vrchol který je dutý (kdybych to měl nějak připodobnit, nebrousíme u stopky, ale u bubáka). Až se vytvoří skulinka, odlámeme vrchol skořápky špičkou nože, nebo úzkými kleštičkami.
Takto upravená semena ponořte do vody a umístěte na slunné stanoviště. Ke zdárnému a rychlému vývoji lotosu je nutná teplota vody alespoň 20 stupňů C. Po dvou dnech semena nabobtnají a vyraší. Semena, která nevyklíčí odstraňte ať nekvasí a nekazí vodu. Pokud voda zapáchá vyměňte ji. Během dvou týdnů vyrostou i kořeny a můžete lotos zasadit. Substrát pro lotosy je stejný jako pro lekníny, jen přihnojovat je vhodné častěji.
Pěstování lotosů v našich klimatických podmínkách je náročnější. Pokud ale překonáte pár počátečních nezdarů, budou vás těšit svou exotickou krásou a mimořádným půvabem svých květů.
Info pro pěstitele ze semen:
Často se mě ptáte jak máte pěstovat lotosy ze semen. Informace by vám měl poskytnout vždy ten, kdo vám semena prodal. Já nevím, jaký kultivar jste obdrželi, zda odolný našim podmínkám, či tropický. Prodejci semen vám prodají vše, za každou cenu. Z časových důvodů nemohu s každým, kdo si nakoupil na internetu semena, vypisovat. Ti, kdož se u mě zastaví a odvezou si rostlinu, získávájí automaticky informace, jak nejlépe rostlinu pěstovat, i ze semen. K tomu jako dárek mnou vyráběné hnojivo na dva měsíce.
Věřím, že zde na stránkách najdete dostačující informace, které vám pomohou ve vašem pěstování :O)
Děkuji za pochopení.
Pěstování ze semen se zdá býti lehké, ale většině bohužel nadšení vydrží jen pár týdnů, či sezonu. Lotos v 90 % uhnije. To vás nechci odrazovat, to je prostě fakt. Ale zkoušejte dál a všechno, jelikož zkušenosti jsou lepší, než rady. Doma za oknem či v akvárku také nic nevypěstujete. Čas vám ukáže... Jistě se někomu zadaří!
Přeji hodně zdaru.
Rozmnožování lotosů řízkováním je celkem náročná práce v případě, že chcete nařízkovat několik desítek nádob. Jedna nádoba trvá jednomu člověku přes půl dne, když se hodně snaží. A to myslím od vylovení nádoby až po znovuzasazení řízkovanců na své stanoviště. Vy budete mít tu výhodu, že si o tom přečtete, já to tak neměla a vše byl pokus - omyl. Přišla jsem před lety o mnoho rostlin, než jsem se vypracovala k tomu, co vím a co mám nyní.
90ti litrová nádoba je pro jednu ženu velmi těžká na přemisťování. Některé kultivary mám ve 20ti litrových, ty jdou o něco lépe. Ale i tak... Musím mít připraveno dostatečné množství zeminy bez ostrých kamenů, plno nádob bez děr, a kameny na zatížení hlíz. Samozřejmě že stále frflám, že už to dělat nebudu, jelikož mám zničená záda. A taky jsem na rok, dva, přestala, když jsem chodila, sotva chodila, o berlích a hrozila operace plotének. Musím opatrně a když mi přítel pomůže, jde to mnohem lépe. Odměna je v létě nádherná v podobě zarostlých nádob lotosovými listy jako satelity.
Lotos nepotřebuje mnoho vody, jsou to vlastně bahenní rostliny, takže stačí pár centimetrů. Zeminu nemusíte kupovat, zbytečně vyhazujete peníze. Nejlepší je zahradní zemina, kde bydlí žížaly - které tedy prosím vyndejte a dejte zpět do volné země. V nádobě stačí několik cm zeminy 10, 15, 20 cm, záleží na tom, co máte za kultivar. A myslete na to, že nádobu budete třeba stěhovat a bude v ní i voda. S největší opatrností zasadíte, přihrnete zeminou, zatížíte dle potřeby. A zalijete vodou. Nejlépe 25 stupňů teplou. Když méně, bude pomaleji růst. Lotos můžete umístit kamkoliv, kde mu bude teplo. Vyplatí se rostlinu sledovat, co jí dělá dobře. I když rostlinám rozumím, stává se, že mě stejně nějaká novinka sem tam překvapí a pátrám, co že se to "zase" děje.
HNOJIVO - HNOJENÍ LOTOSŮ
(leknínů)
Za asi jedenáct let, co pěstuji lotosy, jsem vyvinula hnojivo, které je velmi dobré a je pomalorozpustné. Lze s ním hnojit lotosy, lekníny, ale už jsem zkusila píchnout i do suchozemských květináčů a chutná všem. Sem tam mám vyrobeno více, můžete se optat.
Nevím co je na trhu, nezajímám se po té, co jsem nakoupila hnojivo a téměř všechny lotosy odešly na věčnost. Věřte, že škoda byla ohromná a dodnes srdce bolí. Některé rostliny totiž už neseženu.
Přeji hodně úspěchů ve vašem pěstování. Kateřina